Jak bys popsal co děláš?
Vedle vedení ateliéru Design keramiky na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, mám v centru Prahy svoji dílnu. Pro mě ideální prostor na práci a obchodní či přátelská setkání.
Baví mě obyčejný a praktický život předmětů. To, jak je každodenně používáme a především to, co přitom zažíváme. Mám rád situace, kdy k nám, vedle užitečné služby (funkce), předměty hovoří. Ujišťují nás a připomínají nám, kde jsme a kdo jsme. Propojují naši odžitou minulost s tušenou budoucností a pomáhají naší paměti neztratit se v prostoru, v čase – v nás.
Co je pro tebe design?
Design je dnes komerčně úspěšné slovo. Zní důrazněji než původní české označení průmyslové výtvarnictví. Každý jej chápe po svém. Někdo design vnímá pouze jako činnost – navrhování průmyslových vzorů a produktů. Někoho fascinuje neuchopitelný virtuální, vizuální svět a jeho energie a estetika. Jiný, snad z pocitu nadbytku a marnosti, zabloudí na konceptuální art-designovou cestu atd. Možností je mnoho. Design se dá využít i zneužít. Svým způsobem je to klíč, jak na sebe upozornit.
Jak ses dostal ke spolupráci s TABLO?
Jednou odpoledne jsem měl otevřené okno a objevila se v něm hlava Ivy v cyklistické přilbě. Zeptala se, jestli jí otevřu.
Jaké osobnosti tě ovlivňují?
Kromě přátel jsou to hlavně hrdinové z filmů, románů, komiksů i šeptaných historek. Spolu s umělci ovlivňují můj přístup více než osobnosti z oblasti designu. Vnímám aktuální dění, ale více než dokonale zvládnutou estetiku, obdivuji koncept přesahující formální přístup, vůli a nasazení, které za realizací stojí. Klobouk dolů všem, kdo jsou ve své práci poctiví…
Jakou knihu máš rozečtenou na nočním stolku?
Od té doby co má dílna je propojena s knihkupectvím se sám sebe ptám: „Jakou knížku jsi naposledy dočetl?“ Rozečteno mám. Podle únavy vybírám žánr. Jinak dlouhodobě těžím z knihy Člověk objevitel od Daniela J. Boorstina. Aktuálně na seznamu rozečtených je třeba Bruno Munari – Umění jako řemeslo, nebo komiks Zámek od Jaromíra 99. Dalšími autory jsou Franz Kafka a David Z. Mairowitz, a tak dále…
Jaký byl ve škole tvůj oblíbený předmět?
Jak tomu rozumět? Třeba nejlepším předmětem základní školy byly Pěstitelské práce s panem učitelem Kůrou. Výsledek úsilí se dal sníst a od jara jsme byli venku na zahradě. Co se školních pomůcek týká, tak tam mě fascinoval rozebíratelný model lidského těla. Už si nepamatuji jméno, jakým se mu říkalo, jestli Ludva nebo Eman. Dostal se k nám až na druhém stupni, ale dodnes si pamatuji úžas z první třídy, když jsme se poprvé setkali o přestávce na chodbě.
Cesta snů?
Je přede mnou…
+ otázka pro Antonína:
Janek, tvůj syn, roste jako z vody. Co to dělá s tebou?
Mám z toho radost a užívám si to. Janek mi mnohdy oživuje situace, které jsem jako dítě také prožil, ale už si je nepamatuji. Buďto se vůbec do paměti neuložily, nebo jsem je pozapomněl. Je to dobrodružství…
